Názor – film One Direction 3D: This is Us

Můj vztah k chlapecké hudební skupině One Direction je vyloženě indiferentní. Na britskou talentovou soutěž X-Factor, kam se všech pět mladíků nezávisle na sobě přihlásilo individuálně, jsem nekoukal, takže jsem ani nevěděl, že jich všech pět vypadlo a úspěchu se jim dostalo až po návrhu jednoho z porotců, že by měli soutěžit jako skupina. Ačkoli skončili třetí, dostalo se jim mezinárodního věhlasu a pořádali světová turné, aniž by měli za sebou jediné album. Já je neposlouchám, protože prostě neholduji tomuto hudebnímu žánru, ale když je hrají v rádiu, tak mi to nevadí. Na rozdíl např. od Justina Biebera.

1D

Většina filmu je vyloženě standardní portrét. Takže na začátku je rekapitulace toho, jak skupina vznikla, jak dosáhla slávy a v kolika zemích vede v prodejních žebříčcích. Nekoná se nijak zásadní vhled do soukromí jednotlivých členů kromě toho, že všichni spolu chodí kempovat, všichni mají nějaké rodiče, kteří jsou na ně pyšní, někteří chodili někam na brigádu, kde by je ani ve snu nenapadlo, že budou v následujících letech kupovat domy pro své rodiny, a že si občas zafilozofují o tom, jaké mají vlastně štěstí a úžasné fankluby. Všechno je to vlastně prima a dívá se na to dobře – kluci jsou to sympatičtí, nezkazila je popularita a mají smysl pro humor, přičemž jsou navíc talentovaní, pohlední a umějí vrhat smyslné pohledy (proto z nich asi ty miliony fanynek po celém světě tak tečou). Přestože je většina filmu věnovaná cestování po turné a koncertům, tak je to chvílemi zábava veliká, protože hlavní protagonisté se toho hodně nablbnou. Vozí se v zákulisí v popelnicích, unikají v golfových vozících před sekuriťáky, inkognito se vydávají mezi fanynky v převlecích za vousaté údržbáře a zabarikádovávají se v obchodě s obuví před davy šílených fanynek…

1D2

Trošku na škodu je fakt, že téměř polovinu filmu tvoří záznamy z koncertů, natočené profesionálními kamerami k tomu určenými – takže nikoli v dokumentárním stylu. Navíc když začnou 1D zpívat na pódiu písničku, tak ji následně uslyšíme celou. Dvakrát třikrát to je celkem fajn, ale posedmé už mě docela štvalo, že se musím koukat další tři minuty na záznam koncertu místo toho, aby následovaly nějaké mnohem zajímavější scény z příprav koncertů a ze soukromí zpěváků. Jde zřejmě o úlitbu fanynkám, které se u toho mohou patřičně vykřičet a vidět své idoly na pódiu ve 3D (které funguje celkem hezky), takže je uvidí pěkně zblízka a ještě je to přijde na menší peníze, než lístek na koncert.

Komentáře jsou uzavřeny.